|
Pevnost loupeživých beduínů
Proč popisuji toto zapadlé místo? Pochopitelně se dá dobývat a potrestat zlé bandity. Dá se i vyloupit a ve městě Bakar určitě bude i nějaký ten Quest týkající se přímo této pevnosti (pokud bude mít PJ trochu fantasie). Hlavní důvod je ale jiný. Bakar dlouho nenechá v sobě působit zlé družiny, policejní a strážní systém je tam příliš silný. Pověst je v Bakaru velmi mocným prostředkem. Zlé družiny musí mít místo, kam se uchýlí, a ze kterého budou podnikat své akce. Tato pevnost je sice dost vzdálená od Bakaru, ale až k Jantarovým horám je pro družiny z pevnosti bezpečno a z důvodů, které popisuji níže, je to útočiště dosti bezpečné i pro ničitele měst. Berte to jako takovou malou zmenšeninu Bakaru, ve které mohou zlé družiny dostávat své úkoly a zkusit žít v těžkém světě jinak samých kladných hrdinů.
Pevnost je dost silné slovo. Tato stavba je bývalý hrádek jednoho Zemeronského šlechtice, který byl před mnoha lety opuštěn. K tomu došlo asi před sto osmdesáti lety po smrti tohoto hradního pána, který byl usvědčen pro černokněžnictví a temnou magii. Na místě byla dříve hranice pouště. Hradní pán byl vyznavačem boha písků Harakona a jako takový ničil vše živé v okolí a uměle rozšiřoval poušť. Jeho jméno bylo lord Kelta a říká se, že na hradě stále přebývá jeho duše a udržuje ho svými kouzly v dobrém stavu. Něco na tom asi bude, protože stavení i hradby se nerozpadají a i po letech jsou plně funkční. Dokonce stále funguje i příkop. Záměrně neříkám že vodní, protože se jedná o příkop s vroucí lávou. To ovšem ve skutečnosti není kouzlo - v tomto místě odedávna vyvěrala láva. I z tohoto důvodu byl hrad umístěn právě tady. Hrad byl kdysi skutečně postaven pomocí magie. V místě totiž nebylo dostatek stavebního materiálu, kamení ani dřeva. Hrad se stavěl pomocí lávy a písku, který se v ní tavil. Dalo by se říci, že hrad byl doslova spečen, i když by se toho těžko dosáhlo bez magie, která umožňovala dělníkům nějak s lávou manipulovat. Jak, to už se neví, každopádně díky této technologii je hrádek velmi kvalitním a celistvým stavebním celkem.
Hrad byl opuštěn po smrti lorda Kelta, kdy nikdo neměl důvod na něm dále žít. Stal se útočištěm desperátů asi před pěti lety, kdy sem přitáhl beduínský vůdce banditů Jakataf. Hrad obsadil a podniká odtud své nájezdy. Je to pro něj ideální místo, protože na trestnou výpravu je to z Bakaru moc daleko, vojsko by přitáhlo už bez vody a čekalo by je nesmírně tuhé přeqapení s lávovým příkopem. Už se ani neví, jak byl hrad dobyt a lord Kelta dopaden. Možná nějakou lstí. Na hradě je každopádně zdroj vody, ale asi to bude něco nekalého. Kdo to kdy slyšel, pramen vody a lávy na jednom místě. Voda není studniční, ale vyvěrá ze sochy u západní zdi. Tato socha představuje ošklivého fauna jak vylévá ze štoudve do necek vodu, která je skutečná. Je sice teplá a kalná, ale je to opravdu voda. Hrádek je tedy obyvatelný a obsazený bandity.
Hrádek má celkem čtyři věže, budeme je nazývat podle světových stran tak, jak je to zakresleno na obrázku. Dále je u severozápadní zdi hospodářské a šenkovní stavení, stáje u severovýchodní zdi a nakonec malé sklepení a brána. Nebudu popisovat tak pečlivě jako v Bakaru každou CP postavu a vybavení místností. PJ si toto musí vytvořit, pokud se družina dostane do situace, kdy to bude potřebovat.
1. Brána a lávový příkop Hlavní prvky brány tvoří dvě strážné vížky, které jsou spojené zastřešeným přechodníkem. Z něj, stejně jako z obou vížek, je možná aktivní střelecká obrana brány a předbraní. Střechy vížek a předbraní jsou z lámané břidlice. Samotná brána je tvořená železnou výsuvnou mříží a padacím mostem. Padací most je sice dřevěný, ale z jakéhosi černého dřeva, které je pravděpodobně více odolné proti horku z lávy. Ve věžích pravidelně hlídkují alespoň tři beduíni. Vstupy do věží jsou buď z hradeb, nebo přímo z vnitřní strany hradu. Mezi patry obou vížek vedou žebříky. V současné době slouží obě vížky hlavně jako ubytovací prostory. Banda se dost rozrostla a už není nikde jinde místo k přenocování. V noci spí v každé vížce asi deset chlapů. Padací most je otevřený stále, uzavírá se jen v případě přímého ohrožení hradu. Mříž se spouští vždy na noc při západu slunce a vytahuje se za svítání. Pokud ale dorazí nějaká část bandy v noci (což není nijak neobvyklé) bránu jim strážní vytáhnou také. Ono nocovat v poušti není nic moc. K samotné lávě jen tolik, že neustále vře a klokotá. Navátý písek se v lávovém jezírku v mžiku mění v tekutinu, která ale kupodivu nepřetéká. Největším problémem je ovšem nepříjemný sirný zápach a vůbec výpary vinoucí se z příkopu. Při dlouhodobějším pobytu (asi po roce) se začnou projevovat dýchací problémy a krev ve stolici. Naštěstí zde beduíni stráví většinou jen pár nocí za měsíc. Jsou neustále někde na lupu a v akci.
2. Stáje Stáje stojí u hlavní obytné budovy hradu, což je poněkud neobvyklé, protože koně při dlouhodobém stání (se středověkou pečlivostí koňáků) dost zapáchají. Ne sice jako skot, ale i tak se většinou umísťovaly dál od obytných prvků. Zde to mělo praktický účel. Lord Kelta prováděl ve svém sklepení nečistá kouzla, pomocí kterých křížil dohromady různá zvířata. Potřeboval mít stáje blízko. Koně používal například na tak zvané "Lávové valachy". Takto přetvořený kůň zcela zčerná a vyzařuje z něj velmi silný žár. Není to ovšem žádná vraždící pekárna. Těmto valachům byla kouzlem přiřknuta nesmírná odolnost, díky které jejich tělo vydrží vysoké teploty. Druhotným efektem je, že tento kůň umře hladem a žízní až za velmi dlouhou dobu, zhruba za stovky let. Valachům ale bohužel zůstanou základní instinkty zvířat, a tak hladem a žízní velmi trpí. Hledají tedy neustále vodu a rostliny, ale pokaždé když najdou nějakou zeleň, spálí ji dříve nežli k ní přiblíží čumák. Stejně tak vypařují v mohutných oblacích páry vodu. A to byl právě prapůvodní účel Lávového valacha. Ničit zeleň a vodu kdekoliv na ně narazí. Lord Kelta těchto valachů vytvořil stovky a vypouštěl je do světa trpět a rozšiřovat pustinu. Po jeho smrti byla tato nešťastná zvířata stíhána a vybíjena. Možná že ale ještě nějaká v poušti běhají. Jsem přesvědčen, že hrdinové někdy narazí náhodou na stopy spečeného písku a možná že rozluští i historii Lávových valachů. Až bude PJ vytvářet hodnoty, ať nezapomene na vysokou odolnost a imunitu proti ohni. Stáje v pevnosti beduínů pojmou asi pětadvacet zvířat. Je to velmi málo na to, kolik je zde banditů. Ostatní koně jsou přivázáni na vazišti u jihozápadní hradby. Někdy nad ně natahují beduíni plachty proti slunci. Také voda je hned poblíž a je nalévána do napájecího koryta.
3. Hospodářské a šenkovní stavení Celá severozápadní strana hradeb je zastřešena a používaná k běžným provozním potřebám hradu. V pravé části pracuje několik řemesnicky zdatnějších banditů v případě potřeby různých oprav povozů, sedel a zbraní. Také se zde vyrábí nové předměty, ale jde jen o to nejnutnější vybavení. Malá kovárnička není v žádném případě zařízena na sériovou výrobu zbraní. V prostřední a levé části je umístěna šenkovna. Slouží zároveň jako jídelna pro bandity, platí se ale jen za tabák a chlast. Proviant je dovážen z Bakaru pomocí "ctihodných" obchodníků, ale i potulných kupců. Mnoho zásob také pochází z přepadených karavan a jiné loupežné činnosti. Největším problémem by se mohlo zdát topivo. V poušti je v noci veliká zima, naštěstí byl hrádek postaven u lávového jezírka, které okolí dostatečně prohřívá. Láva se sbírá pomocí tak zvaných vpichových tyčí do nádob s poklicemi a nosí se do místností. V šenkovně, kde je v noci živo nejvíce, pak láva postupně tvrdne a druhý den ráno se ztuhlý blok vyhodí zpět do jezírka. V šenkovně také pracuje několik markytánek jako číšnice i jako pobavení pro beduíny, kteří mají dost zlata. Šenkýř se jmenuje Šimon.
4. Jižní věž Jižní roh pevnosti je nejmenší částí hradeb. Věž má jen jedno patro, které slouží výhradně k ubytování beduínů. Je zde sice v noci nejtepleji ze všech věží, ale také to tu nejvíce smrdí. Do věže se vejde až dvacet mužů, protože bašta má strop vysoko, a tak i kavalce jsou ve více patrech nad sebou. Zde bydlí největší hrdlořezové v celém hradě. I když by se zdálo, že jsou si bandité rovni, v těchto teplých prostorách spí elitní válečníci hradu, kteří si říkají "Bílí havrani". Jméno pochází z jedné legendy, ve které se říká, že jen bílý havran může vládnout ostatním. Bílý havran je vždy silnější nežli běžný černý. No nevím, co je na tom pravdy. Jinak na každé z věží hlídá v každou denní i noční hodinu alespoň jeden lučištník s lucernou. Na velké východní hradební dokonce tři.
5. Západní věž Tato bašta má dva hlavní účely. Spodní patro slouží šenkovně jako zásobárna alkoholu a většiny potravin hradu. Ve věži je zásob jídla asi na jeden měsíc pro 80 lidí. To je totiž průměrný počet posádky hrádku i s řemeslníky a pomocníky. Zásoby jsou dosti různorodé, podle toho, co se banditům zrovna povede ukořistit. Šenkýř se ovšem snaží dokupovat chybějící zboží, takže pevnosti většinou nic neschází. Lepší potraviny a víno jsou v druhé menší zásobárně ve velké východní hradní věži. V patře, které je průchozí na obě strany hradeb, je noclehárna banditů. Jsou zde umístěny hrubé kavalce po třech nad sebou. Ve věži se vyspí asi deset banditů. Obě patra věže nejsou nijak propojeny, do horního patra se chodí po hradebních schodech a dveře zde jsou neustále odemčené. Naopak přízemí je pečlivě zamykané a klíč od skladu má jen šenkýř a místní hejtman Felix Zlý.
6. Severní věž Severní věž má stejně jako západní oddělená patra s různými účely. Horní patro je opět obytná noclehárna beduínů. Do této se vejde asi patnáct banditů. Je trochu prostornější, ale i tak se tam musí loupežníci mačkat. Přízemí je skladiště serby, obroku a ovsa pro koně. Také se zde skladují prázdné sudy a nádoby, materiál pro řemeslnickou dílnu a základní nástroje. Dolní patro budovy je zamykané a klíče mají místní štolba Huget a jeho bratr mistr řemeslník Karolin. Oba jsou to elfové.
7. Východní hradní věž Největší a nejlépe chráněná věž v hradě. Z jedné strany vroucí lávou a z druhé hradbami. Věž má tři patra a sklepení. Nejlépe je její rozvržení vidět na plánku. Ve věži se odehrává to nejdůležitější, a proto ji popíšu trochu podrobněji
Přízemí
A) Vstup do věže vede od stájí. Místnost za vstupem je jen spojovací chodbou. Potkávají se v ní lidé s všemožnými úkoly, ale nemá v současnosti žádného většího využití. Vedou z ní točité schody do patra i do sklepních prostorů a dvoje dveře naproti hlavnímu vchodu. Dalo by se usuzovat, že prostornost této prázdné místnosti měla v minulosti obranný význam. Kdo ví, pravdou je, že lord Kelta nebyl žádným vojenským stratégem, a proto si myslím, že velká místnost vznikla spíše náhodou. Pro obranu dveří je ale "jako dělaná". Vnitřní dveře jsou prosté dřevěné, vchodové dveře mají masivní závoru a jsou ze stejného černého dřeva jako padací most.
B) Místnost pro ubytování pomocného personálu banditů (koňských podomků, kuchařů z šenkovny, poslíčků a dětí banditů do deseti let). Nebydlí tu žádné ženy. Těch několik kurtizán a markytánek spí v šenkovně a je přísně zakázáno za nimi v noci loziti. V místnosti je jen několik kavalců, truhlic na osobní věci a jeden stůl.
C) Soukromá místnost hejtmana pevnosti pana Felixe přezdívaného Felix Zlý. Napřed trochu k jeho postavě. Je to statný padesátník s pleší a značným pupkem. Je dost podsaditý, ale není to žádný tlouštík. Je v něm pořádný kus svalů a masa. Povahou se podobá vzteklému zuřivému kanci. Bandité ho nemají rádi, ale respektují ho a dost se ho bojí. Je to pro ně předák a zástupce Jakatafa v pevnosti. Nevzhlíží k němu ale jako k Jakatafovi. Felix nosí do boje šupinovou zbroj, těžkou obouruční jednobřitou sekeru, ocelovou přilbu s kroužkovým krytím krku a ramen. Felix dovede velmi dobře vrhat dýky, má u pasu hned tři. Na hradě nosí prostý špinavý haberuk a kožené kamaše. K jeho povinnostem patří hladký chod věcí v pevnosti a výcvik mužů. Většinou tlumočí příkazy Jakatafa mužstvu, takže většinu potenciálních úkolů dostane družina právě od něj. Ve své místnosti má solidní postel, stojan se zbrojí a zbraněmi, stůl s většinou dokumentů potřebných pro správu pevnosti a pobitou truhlici. Na stole je vše nepořádně rozházeno. V truhle je ukryto asi 800 zlatých ve třech větších měšcích. Jsou to většinou jeho soukromé úspory, ale část patří banditům a Felix je má pro nákupy a správu hradu. Také je zde schována překrásná diadémová korunka (900zl.) a zlaté ostruhy (350zl.). Pod postelí je zamotaný kus látky, ve kterém je schovaná krásná sada líčících pomůcek. Jsou tam zrcátka, houbičky, líčidla, štětečky i různé pudry a malovátka. Prostě velmi vzácná věc pro každou ženu. Hráčkám v DRD+ se po použití hned zvedne dočasně krása o 2x stupeň dovednosti. Ano, líčení je třeba se naučit. Je to kombinovaná schopnost +2, +3, +4, tedy krása se zvedá po nalíčení bez dovednosti o 2, s prvním stupněm o 4, s druhým o 6 a s třetím o 8. V klasickém Drd bych nalíčení vyjádřil pastí na Obr.5 nalíčí/nenalíčí. Nalíčení pak zvedne bonus k charismatu o +1 do příštího spánku. Tato sada líčidel je velmi bohatá, vzácná a cenná. Šla by prodat i za 1300zl, to ale hrdinové ani Felix nevědí.
První patro
A) Hlavní místnost, která slouží místní posádce. Bandité na stráži, i ti, kteří mají volno se zde scházejí u stolu nad korbely ze šenkovny hlavně aby si pokecali, zazpívali a zahráli karty. V šenkovně totiž nebývá dost místa a tak se baví tady. Často se tady hraje v kostky a někdy dokonce i vrhcáby. Jakataf zde také někdy vysvětluje svým poručíkům jejich jednotlivé úkoly. Jde zejména o větší akce, přepadení a nájezdy. Konají se tu tedy pak válečné porady, samozřejmě hlavně proto, že se jedná o největší místnost na hradu. V místnosti je veliký stůl a na stěnách nějaké starší zbraně a hradební štíty.
B) Tato malá místnost je hradební zbrojnice. Jsou v ní velké zásoby střeliva pro luky i kuše a střelné zbraně všech možných typů. Jedná se o zbraně sebrané na různých výpravách, takže každá je víceméně unikát, v žádném případě to není sériová výroba. Je tu i zásoba hradebních štítů stavěných pro střelbu z kuše. Hrad má samozřejmě cimbuří, ale tyto štíty umožní zapřít zbraň a pořádně zamířit a přitom střelce kryjí. Ve zbrojnici visí na zdech asi dvacet různých helmic a z chladných zbraní jsou tu hlavně krátké meče, dýky a lehké sekery, tedy zbraně vhodné pro boj na hradbách. Také je zde několik kopí s háky pro případné odstrkávání žebříků.
C) Tato místnost byla ekvivalentem trůnního sálu ve kterém se většinou přijímají hosté, tančí se a pořádají se hostiny. Jakataf zde sice řeší problémy chodu hradu a dokonce někdy uspořádá pro své nejvěrnější nějakou tu lepší večeři, ale o společenské zábavě a tanci nemůže být řeč. Jsou zde přece jen hlavně bandité a sem tam nějaký ten kupčík. V této místnosti je pod dřevěnými schody do patra pěkně zdobený trůn. Po zdech visí hlavně výstavné zbraně, kopí a sem tam nějaký ten ukradený prapor. Zdi jsou zdobeny lvími a leopardími kůžemi a koberci. Jako celek to působí dosti přeplácaně a nevkusně. Schody do patra nejsou nic robustního, prosté dřevěné schodiště se zábradlím.
Druhé patro
A) Schody vedou do malého předsálí před soukromými pokoji Jakatafa. Odsud také vede v rohu věže žebřík na střechu věže, kde vartují hlídky. Před vstupem do pokojů stojí, pokud je hradní pán doma, dva osobní strážci. Oba jsou zahalení v černém a jsou příslušníky jedné legendární sekty, které kdysi Jakataf poskytl cenné služby. Představení sekty zavázali životy svých dvou bojovníků jeho osobní ochraně. Ani jeden z nich nemluví, ale rozumí všemu a jsou ochotni položit za ochranu Jakatafa život. V místnosti je malý stolek a na zemi dvě houně. Oboje dveře z místnosti nejsou zamykány, nikdo z banditů by je na vlastní pěst nepřekročil. Takový respekt ke svému vůdci mají.
B) Může to působit až komicky, ale tato místnost je knihovna a pracovna. Jakataf není jen válečník. Pro své plány potřebuje mnohem více a tak se stal částečně i učencem. Nijak významným, ale rád schraňuje knihy a svitky a skladuje je právě zde. V regálech a policích je asi 1600 knih, svitků a pergamenů. Opravdu menší knihovna. Svitky v regálech nejsou magické, ale dá se zde nalézt mnoho učebních kouzelnických svitků a taky nejeden recepis na alchymistické utrejchy. V rohu je truhlice zamčená zámkem s obtížností Obr.~10~Otevře/neotevře, ve které jsou uchovávány svitky kouzelné a ochranné. Je jich tam celkem deset (ale je na PJ, jaké tam umístí). V knihovně se dá objevit recepis na temný rituál výroby ohnivého valacha. Je k němu třeba vlastnit dobrý základ (koně) a směs bylin (kupodivu relativně běžných) v hodnotě 930 zl. Dále musí alchymista připravit do směsi magické ochucovadlo (asi 140 magů) a přidat zvířecí krev (lhostejno jakou). Po polití koně touto směsí zvíře ztuhne jako zparalyzované. Dále se polévá žhavou lávou a pronáší se předepsané formule. Směs ovšem zvíře ochrání a láva ho neupálí. Kůň pak musí zůstat 24 hodin v naprosté tmě. Za tu dobu mu pomalu tmavne kůže až na uhlově černou. Poté je obřad u konce. Jedna poznámka v návodu říká, že přidá-li alchymista do magické směsi místo zvířecí krve krev vlastní, stane se natrvalo pánem tohoto zvířete a bude na něm moci dokonce jezdit, aniž by mu uškodil jeho žár. Zvíře pak reaguje ale jen na jeho hlas. Oběť krve ovšem není malá. Vyžaduje zhruba polovinu krve z celého těla, což může hrdinu i zabít. Alchymista hází na past Odolnost 6 Zemře/Nezemře. Pokud má sebou alespoň lékařský kufřík, snižuje se past o stupeň. Pokud nemocniční vozík nebo dokonce polní nemocnici dokonce o dva. Je na uvážení hráče, jestli mu to za to stojí…ale podle mého názoru určitě.
C) Místnost je prázdná, po stěnách visí snad všechny druhy zbraní. Toto je prostor, kde Jakataf trénuje umění všech druhů boje se svými strážci. Jakataf je velmi spartánsky založený muž a dost dbá o své schopnosti a tělo. Žije zdravě, jí vyváženou (a v těchto místech i dost nákladně získatelnou) stravu a neustále sportuje a cvičí se ve zbrani. Je zde mnoho cvičných dřevěných zbraní i pravých ostrých. Nemá cenu vypisovat všechny, jen řeknu, že se jedná pouze o zbraně jednoruční a obouruční dřevcové.
D) Ložnice a soukromá obytná místnost pána Jakatafa. Po zdech visí několik obrazů qůli zkrášlení kamenných zdí. Je zde tvrdá, ale pevná postel a almara s drobnostmi denní potřeby písaře. V té se dá nalézt několik dokumentů, ze kterých vyplývá, že Jakataf plánuje útok na Bakar. Také je zde mohutný stojan na plátovou zbroj. a závěsník na zbraně. V místnosti je stůl a jedna pěkná židle. Dále dvě mohutné truhlice. V jedné truhle je hradní poklad ve zlatých mincích. Jedná se asi o 25000 zlatých. Hrdinové to ale hned neodhadnou, uvidí prostě truhlici zlaťáků. Je zamčená klíčem který nosí u sebe Jakataf v měšci. V druhé truhlici, která je také zamčená (ale klíč od ní se ztratil již před lety) je velmi cenná věc. Tajemný východní vynález zvaný "dalekohled". Je to ten typ jednookého teleskopu z tepaného bronzového plechu. Je velmi křehký, ale má pevné pouzdro z volské kůže. Na cestách dračího doupěte je to neocenitelná pomůcka každého hrdiny. Hrdinové se to ale nejprve budou muset naučit nějak používat. Dalekohled má padesátinásobné přiblížení.
E) Takový pán jako je Jakataf musí mít i svoji skříň na šatstvo. Jakataf chodí velmi rád oblékaný v dobrých a kvalitních šatech. Na svém vzhledu si dává velmi záležet, podporuje to úctu jeho lidí. Pravda je ale taková, že Jakataf je i trochu marnotratný. Řekl bych, že si něco kompenzuje. Buď jak buď, místnost E slouží jako velký šatník. Jsou zde obleky pro všechny příležitosti. Dokonce se zde najde i několik převleků, například za chudého beduína, za obchodníka nebo za nájemného žoldáka. Hlavní část šatníku ale tvoří šaty kvalitní, krásné a drahé.
8. Sklepení Podzemí dříve sloužilo k provádění různých experimentů místního pána. Není moc velké, ve skutečnosti se sestává z jediné místnosti o velikosti zhruba prostoru hradní věže. Z těchto prostor vede ještě asi 20m dlouhá chodba do malé komůrky ve které se skladují potraviny a víno. V hlavních sklepních prostorách je sucho a poměrně i teplo. Je nutno si uvědomit, že se nacházíte v prostorách pod hladinou lávového pole. Stěny jsou také spečené jako hrad, takže by se nemělo nic stát. Tloušťka zdi je padesát centimetrů. Uvnitř je postaveno provizorní vězení a malá mučírna. Jakataf sice původně nepotřeboval žádná taková zařízení, ale dal se nakonec obměkčit svým hejtmanem Felixem Zlým. Ten je zde také vrchním katanem a popravčím. I když práce moc nemá. Bandité ví, co všechno odsouzencům provádí, a snaží se mu do drápů nedostat. Většinou tedy má v práci nějakého toho cizince nebo kupčíka, ze kterého musí dostat informace. Ve sklepení je "pracovní" stůl, skřipec, nějaké ty okovy ve stěnách a pár základních ručních pomůcek.
9. Nádvoří Na nádvoří není jako na podobných pevnůstkách jáma s hnojištěm a latrínou. V této pevnosti se veškerý živočišný odpad a zbytky, stejně tak jako staré věci a exkrementy likvidují v jámě s lávou. Lidé si ulevují do jakýchsi plechových nádob, které když se naplní se sypou přes hradby do lávového příkopu. Nádvoří je místo, kde se vykládá a třídí uloupené zboží. Stejně tak se tady podkovávají koně a opravují vozy. Běhá tu také dost slepic a kuřat. Pokud se připravuje nějaká větší akce, sejdou se zde všichni bandité na takový "brífink", kde jim hejtman nebo vůdce pevnosti Jakataf dá potřebné příkazy. Na nádvoří se také pořádají větší pitky a vždy v Alihu pěstní zápasy.
Organizace pevnosti Banditi jsou vyvrženci společnosti, kteří nemají kam jít a jsou většinou ve všech "slušných" městech stíháni. Pevnost v poušti jim dává svobodu žít tak, jak chtějí, tedy podle práva silnějšího. Jakataf je neomezeným pánem nad těmito svobodomyslnými lidmi a pokud rozhodne, že některý z jeho banditů se provinil proti pěti základním zákonům, je tento ostatními bez milosti popraven. Základní pravidla jsou následující:
1. Slovo Jakatafa, vůdce našeho, je zákonem. 2. Nikdy nezradíš svého bratra ani bandu. 3. Každý je si před naším pánem Jakatafem roven v právech i povinnostech. 4. Z každé kořisti ti náleží podíl, každý den si zasloužíš jídlo. 5. Nikdy bandu neopustíš bez souhlasu pána Jakatafa.
Jakataf Právo je v pevnosti velmi liberální i despotické zároveň. Každý z banditů ale ví, že stejně nemá kam jít a svého členství v bandě si nesmírně cení. Jakataf má takřka božské postavení a je nesmírně respektován i těmi nejstrašnějšími hrdlořezy. Je mnohdy velmi přísný a udržuje striktně pořádek. Nutno ale podotknout, že svého postavení nikdy nezneužívá a sebe měří stejným metrem jako ostatní. Jde mužům příkladem a na důležitější akce jede vždy v čele i do nejkrvavějších nájezdů a řeží. I přes své černé povolání je to velmi autoritativní a charismatický vůdce. A jak vypadá? Je to asi čtyřicetiletý vysoký a statný válečník s dlouhými vlasy splétanými do dvou copů. Také má plnovous a kníry, vše proplétané zlatými drátky. Nosí stříbřenou plnou plátovou zbroj když jde do boje, jinak kroužkový osníř a kožené kalhoty. Jeho oblečení bývá vždy velmi zdobné a honosné, u pasu má měšec se zlatým klíčem. Působí velmi impozantně, jako nějaký rytíř nebo princ. Na zádech nosí dvě zkřížené šavle. Když bojuje jezdecky, používá krátké kopí a za sedlem má náhradní krátký meč. Je to válečník na 25. úrovni, tedy v největším rozpuku sil. Je mistrem v boji s kombinovanými zbraněmi, tedy dvěma (mnohdy i různými) zároveň. Muži si šeptají, že má snad tajemný výcvik od černých andělů. To je legendární sekta lupičů a šermířů. Pravda je každopádně taková, že se dokáže chopit prakticky čehokoliv a promění to ve svých rukou ve větrný mlýn úderů. S Jakatafem všude jako dva stíny chodí dvojice osobních strážců. Oba jsou zahaleni v černých hábitech a nikdo z banditů je nikdy neslyšel promluvit. Oba jsou válečníci na 20 úrovni. Jakataf staví svoji bandu s jedním dlouhodobým cílem, o kterém zatím nikomu neřekl. Chce vyplenit a zničit Bakar, chce ho vypálit do základů. Je to jeho životním cílem, po kterém touží již od dětských let, kdy mu bývalý guvernér provedl strašlivou věc. Desetiletý Jakataf byl chycen, když v zahradě pozoroval, jak se v pokojích převléká nějaká šlechtična. Guvernér nechal Jakatafa veřejně na špalku kastrovat a vyhnat do pouště. Lidé na něj zapomněli, mysleli, že jistě zemřel. Jakataf ale přežil, dospěl a nikdy nezapomněl. Teď je již velmi blízko své pomstě. Má skoro stejně silnou armádu jako je městská stáž, dost peněz z dolů, oddanost válečníků a moment přeqapení. Hrdinové přepadení zažijí, ale není jisté, jak to dopadne. Záleží jistě na tom, jak to zapadne do vašeho světa a na jakou stranu se družina vlastně přidá. Mimochodem, pokud by bandité zjistili, že je jejich vůdce kastrát, jistě ho opustí. Přes všechno, co dokázal a jaký je, pro primitivní bandity bude vždy jen obrazem neplodné prázdné síly.
Pán jeskyně si samozřejmě může vytvořit spoustu samostatných úkolů pro družinu, ale abych mu to ulehčil, je zde několik nápadů co se může družině naskytnout. Úkoly jsou řazeny podle obtížnosti nebo závažnosti. Za každý úkol pro bandity klesne pověst družiny -1P.
Úkoly v pevnosti beduínů:
Počet zkušeností v tabulce zahrnuje také to, nakolik je obtížné postupovat v hierarchii získávání úkolů. Tím, že postavy plní úkoly s nejvyšším počtem zkušeností, dokazují, že jsou skutečně odhodláni pro bandity pracovat. To je také důvod, proč je například za pouhý doprovod Jakatafa 1000 zk. Nebude to ale určitě cesta lehká. Jakataf je známý a určitě si ho někdo všimne.
Záchrana města před Jakatafovo hordami banditů a hrdlořezů 8000 Zk.
Zničení města je pochopitelně mnohem náročnější nežli jeho obrana po boku městské stráže. PJ musí od hráčů vyžadovat ústy Jakatafa pečlivý plán a i provedení jeho hlavních částí. Toto musí být v režii družiny.
Na závěr dobrodružství přidávám jednu báseň, protože si myslím, že by konec měl mít příchuť veršů. Hrdinové si ji mohou poslechnout o Barda Jack-sona, pokud si trochu více přihne. Tento bard se stal jediným a náhodným přímým svědkem velmi smutné události. Ta se přímo týká řezníka Tou-hy a tesaře Špalka, ale nechme již bard Jack-sona, ať nám sám řekne, jak a co se tenkrát stalo.
Černá noc už rozprostřela nad městečkem tmavý plášť, lidé leží v mdlobách spánků, jeden však bdí, v srdci zášť.
Statný silný padesátník na hlavě již plešatý, v mládí kdysi býval katem dnes jest řezník bohatý.
Ve svém malém krámku sedí z číše hltá hořký mok, tesař ten mu dceru zmámil, zítra tomu bude rok.
Mozek již má vymetený, propláchnutý lihem čistým, pro čin temný rozhodl se „život nemáš, Špalku, jistým“.
Kabátec si navlékl pak zástěru krvavou, ze špalku ostrou sekeru hromobití nad hlavou.
Tak se udál hrozný skutek horší nežli mučení, strach a bolest v hnízdě lásky, krev a němé loučení.
Nevrátí se k otci svému, ač odešla bez věna, tesař v loži rozsekaný a dívenka šílená…
Znovu důrazně připomínám všem PJ, kteří se rozhodnou Bakar zapojit do svého světa. Je to velmi flexibilní modul, ale pokud si ho celý nepročtete alespoň třikrát, nevytisknete (bez tištěné verze se neobejdete) a ještě alespoň jednou pořádně neprostudujete, nepodáte ho nikdy dobře. Dobrá příprava a znalost prostředí je zde pro PJ základem. Od PJ se vyžaduje alespoň minimální tvorba částí, závislých na velikosti a složení družiny. Pokud uděláte to, co vám radím, můžete očekávat spoustu nevšedních zážitků a zábavu na mnoho, mnoho herních sezení. Doufám, že vám poleze písek i ušima.
|
